Úvod   >   Historie   >   2016

2016

Maškarní karneval začal pro pořadatele už dva týdny dopředu, když celou akci plánovali. Pro předtančení se shodli na maskách šašků. Tomáš vybral vhodnou hudbu a ostatní účinkující se vrhli na shánění masek. Každý šašek byl jiný, ale dohromady tvořili pěkný celek. Nacvičování proběhlo v pátek. K nemalé radosti obsluhy restaurace U Březího vlka začalo kolem desáté večer.

Do té doby se všichni věnovali výzdobě sálu a přípravě rekvizit na sobotu. V sobotu 6.2. v 15 hod. začal karneval slibovaným předtančením. Šašci dokonale zapadli mezi masky a jejich tanec byl výzvou a zároveň návodem pro děti, které se pak bez okolků přidaly a za předcvičování šašků se protančily až k soutěžím. Opět prolézaly tunelem a házely míčky se suchým zipem na terče. Šašci se velmi snažili terčem vyjít vstříc letícím míčkům, a tak žádné z dětí nemuselo mrzet, že by se netrefilo.

Na závěr dětského odpoledne bylo vyhlášení masek. V kategorii předškolních dětí vyhráli: zahradník, pirátka a Večernice. Ze školáků byli vybráni: král, princezna a dvojice  berušek.

Večer nastoupila na podium hudební skupina "Kocovina" v kostýmech gangsterů "Cosa nostry".

Ale i masky na parketu stály za podívanou. Rumcajs s Mankou, Krteček, Karkulka s myslivcem, zlatá rybka s rybářem, šašci, Sněhurka, piráti, námořní kapitán s plavčíkem, sestřička s doktorem, bůh s bohyní, Slunečník a Večernice a řada dalších. Zvlášť vtipné byly dva pytle brambor běhající po parketu. Jen málo účastníků přišlo bez masek. Zábava byla podobná té odpolední. Tanec střídaly soutěže a nakonec došlo na vyhodnocení masek. Třetí místo obsadili černí kuchtíci, druhé mumie a na prvním stanuli Marge a Homer Simsonovi. Kapela dostala cenu za originalitu.

Uzení sýrů  5.3. přišli pořadatelé do klubovny zatopit už ráno. Taky roztopili udírnu. Protože loni byl problém s označením sýrů, vymyslel letos Šaman a Maté zlepšovák - označení sýrů kovovými plíšky s vyraženými čísly. Čísla byla přiřazena ke jménům majitelů sýra a zapsána do seznamu. Plíšky se k sýrům vázaly potravinářským provázkem. V jednu hodinu byly sýry vloženy do udírny. Nad provozem bděl Šaman a nehnul se od udírny po celou dobu uzení. Proto letos byly sýry hotové podle plánu už ve 20 hodin. To se loni nepovedlo a zřejmě to odradilo některé z lidí, kteří letos udit nepřišli. I tak byla udírna téměř plná a to, že sýry měly víc prostoru, možná přispělo k jejich lepšímu prouzení. Majitelé sýrů většinou sýry odevzdali a přišli si pro ně až večer, protože to teprve začínala zábava. Když Šaman rozmrznul, vzal s Matém do ruky kytaru, hráli a zpívali. To je nakonec účel každé z akcí - společně se sejít a pobavit se.    

Mamma mia! V neděli po uzení sýrů se špatně vstávalo. V devět hodin odjížděl od obecního úřadu autobus na muzikál MAMMA MIA! do kongresového paláce v Praze. Cesta trvala skoro tři hodiny. Do začátku muzikálu zbývalo ještě trochu času a byla doba oběda, tak se účastníci rozešli do přilehlých hospod. Někdo se najedl dobře, někdo hůř, ale ve dvě hodiny už seděli všichni v divadle na svých místech a napjatě čekali až se zvedne opona. Muzikál naživo je vždycky pěkný zážitek, žádné DVD ani nejkvalitnější HIFI věž nenahradí atmosféru v hledišti a na hudbu ABBY většina z nás vyrůstala. Všechno pěkné ale má svůj konec, a tak byl po představení přivolán autobus a kolem půl osmé už všichni doma vyprávěli o svých zážitcích.

Velikonoční barvení. Ve středu 23. března jsme se sešli na malování vajíček a pletení pomlázek netradičně dříve, než jiné roky, a to den před velikonočními prázdninami. Možná proto odpoledne přišly spíše menší děti. Zřejmě tento termín nevyhovoval větším školákům, neboť když jsme se scházeli v sobotu, bývalo dětí mnohem více. Příští rok se polepšíme a budeme malovat o víkendu.

Sešlo se přes 17 dětí a 10 dospělých. Milé bylo i to, že dorazili rodiče s dětmi z Velké Hleďsebe. V zápalu práce a malování si dokonce chodily ještě do obchodu vajíčka dokoupit. Pletly se pomlázky, vajíčka se barvila v cibuli a zdobila se jarními lístečky rostlin, malovaly se mramorová vajíčka, malé děti si namalovaly dokonce i letos oblíbené "mimoně". Klasické kraslice malované  voskem  se opět  povedly. Navíc se děti naučily i ubrouskovou techniku. Všem šla práce rychle od ruky a všichni si odnesli nádherná vajíčka a pořádné pomlázky. Malí chlapci samozřejmě hned pomlázky vyzkoušeli. Celé odpoledne proběhlo v příjemné atmosféře, popíjel se čaj, povídali jsme si, a nakonec jsme spolu s pomocí ostatních žen uklidily. Končili jsme kolem 19 hod.

Stavěni máje - Čarodějnice vyšlo na sobotu. Proto muži připravili strom už týden předem. V pátek 29. 4. jsme se sešli kolem šesté večer, postavili jsme stan, přichystali hranici pro čarodějnici a uklidili klubovnu. Druhý den svítilo sluníčko, děti v kostýmech čarodějnic pobíhaly po hřišti už od oběda. V 16 hod. byly svolány ke zdobení májky a krátce nato zvedli muži celou májku i s tradiční loutkou čarodějnice, k obloze. Nastal čas pochytat malé čaroděje a čarodějnice ke společnému focení, předání certifikátu za účast na sletu čarodějnic ve Valech a malé odměny. Poté nejmenší děti s tatínky zapálili hranici, na které se pekla čarodějnice. Na malém ohni vedle si děti opékaly buřty a dospělí se pomalu chystali na večerní program. Ta terase a v přistaveném stanu pak mohli poslechnout skupinu Kocárna, která hrála na akustické kytary.

Dětský den – kácení máje (28.5.). Na oslavu dětského dne se děti těší už dlouho dopředu. Loni poprvé vyzkoušely aquazorbing, tak jim ho letos pořadatelé dopřáli znovu. Kromě toho byla k dispozici obří klouzačka, jízda na laně, chůze po laně, jízda na čtyřkolce, skákání v pytli, srážení plechovek a jiné soutěže.

Atrakce si vyzkoušeli ještě před začátkem i někteří pořadatelé. Ocenili zvláště aquazorbing. Za dětmi přijeli i oblíbení hasiči se svoji nablýskanou technikou, kterou děti rády obdivují a ještě radši používají. Zkouší stříkat hadicí na cíl, stříhat kov hydraulickými nůžkami, nebo lézt na výsuvný žebřík. A protože dětem vyhládne při každé činnosti, byly pro ně opět připravené buřty a limonáda.

Turnaj v nohejbalu.V sobotu 11. června koutkem oka hned po ránu zjišťovali všichni aktéři turnaje stav počasí. Bylo jasné, že déšť tentokrát mine katastr Valů a turnaj se odehraje bez problémů. Přihlášky doručilo pořadatelům 8 tříčlenných družstev, nakonec se jedno mužstvo z turnaje odhlásilo. Zúčastnila se tato družstva: Květinky, Sejkora, Valáci, Pod Komínem, Loko M.L., Nejedlý a Rybáři.

Hrálo se ve dvou základních skupinách, z nichž postoupila první tři mužstva do semifinálové skupiny. V té pak sehrála mužstva zápasy systémem každý s každým. Vítězem turnaje se stala trojice Loko Mar. Lázně, na druhém místě se umístili borci z týmu Sejkora, třetí místo zaujali hráči Valů. Turnaj měl velmi dobrou úroveň a kromě místních týmů dorazila i družstva z okolí.

Ještě než skončil turnaj v nohejbalu, začala další akce pro děti:

Na prázdniny s pohádkou. Bylo připraveno sedm stanovišť, kde děti prokazovaly pohádkovým

bytostem své znalosti nebo dovednosti. Podle mapky, kterou dostaly na startu vyrazily splnit první úkol u Pata a Mata. Pokud větší děti zatloukly správně hřebík a menší pojmenovaly různé pracovní nářadí, dostaly razítko do mapky a postoupily na další stanoviště k „angry birds“ – což jsou pohádkoví ptáci. Tam byl připraven obří prak, kterým střílely na plechovky. Kdo se netrefil prakem, dostal možnost srazit plechovky míčkem. Na dalším stanovišti čekal Krakonoš a Anče. Zde děti hledaly věci, které do lesa nepatří. Tento úkol splnily všechny děti s přehledem. U vlka a Karkulky vybíraly do košíčku věci, které Karkulka nesla babičce. Další úkol byl i pro větší děti oříškem. Babka bylinkářka měla v květináčích bylinky, které děti měly pojmenovat a ve skleničkách koření, které měly poznat. Potěšilo nás, že se to mnohým, aspoň u většiny exemplářů, podařilo. Na předposledním stanovišti čekal pirát a úkolem dětí bylo vytáhnout z hlubin moře poklad a naskládat ho do truhly. Ve skutečnosti chytaly na prut s magnetem místo háčku atrapy mincí. Protože mince měla jen malou kovovou svorku, na kterou magnet reagoval, nebyl tento úkol zas tak lehký, přesto ho děti zvládly. Za odměnu je druhý pirát povozil na loďce. Poslední stanoviště obsadili vodníci. V kádi měli živé ryby, které děti musely pojmenovat. Copak kapr! Toho a ještě i pstruha většina hravě poznala, a kupodivu jim nedělal potíže ani úhoř. Horší to bylo s jeseterem. No a to byl konec trasy.

Bigbít pro Libora Tak jako každý rok, tak i letos už po třinácté si členové hudebních skupin Kocovina, Baba Děd a Baba Hed přišli vzpomenout na kamaráda Libora Laffara a zahrát jemu i všem, kteří si přišli zavzpomínat na to, co kdysi rád hrával. A návštěva této akce byla opravdu veliká. Podívat se přišla i marianskolázeňská televize, jejíž záznam byl i na internetu.

Vesnice roku 2016 karlovarského kraje (krajské kolo). Po loňském úspěchu, kdy naše obec získala v soutěži Vesnice roku Oranžovou stuhu za spolupráci se zemědělským subjektem, jsme se letos do soutěže opět přihlásili. Během jedné a půl hodiny, která byla na naši prezentaci vyměřena, jsme se snažili představit vše, co je ve Valech nového v poslední době. Po přivítání, povinných dokumentech, kronikách a výstavě fotografií, jsme se vydali na vyjížďku obcí díky majitelům veteránů v jejich autech. Po prohlídce roubenky roubenky čp. 3 jsme navštívili rybářství ve Valech. Člen komise dokonce vyzkoušel lov vrhačkou a od rybáře jsme už odjížděli se zpožděním. Na dětském hřišti následoval další program: Vystoupeni dětského pěveckého sboru Valáček, drezůra psů, balet labutí na motivy Čajkovského „Labutího jezera“ a  vystoupení kytaristů. V klubovně bylo pro členy komise připraveno pohoštění. Občerstvení se dostalo i přihlížejícím občanům.

Byli jsme poslední štaci komise v přehlídce vesnic karlovarského kraje, které se ucházely o umístění v soutěži Vesnice roku, a tak komise, než se definitivně rozešla, musela určit pořadí v soutěži. To však zatím zůstalo tajné. Tak jsme jen doufali, že jsme si neuřízli ostudu a velké poděkování patří všem, kteří se podíleli jak na přípravách, tak na vystoupení samotném a zasloužili se o hladký průběh návštěvy. Organizace Quido Vlk. Na přípravách se významně podílela Andrea Kakašová.

Noc pokladu. Dopoledne pršelo, tak jsme s obavami sledovali oblohu. Odpoledne se však vyčasilo, vysvitlo slunce a celý zbytek dne nás hřálo svými paprsky.  Po páté hodině se začaly scházet děti a tak pořadatelé zapálili oheň. Vedoucí  nakrájely cibuli a se staršími dětmi oškrabaly brambory. Menší děti dostaly za úkol brambory nakrájet a s nimi buřty.  Ze všeho společně s dospěláky uvařili buřtguláš.

Mezitím děti řádily na hřišti nebo si připravovaly spaní. Potok jim Šaman pro dnešek zakázal a děti ho kupodivu poslechly.

Po večeři se všichni sesedli k ohni, kluci vzali kytary a zpívalo se. Mezi dětmi byli i členové Valáčku a tak si na své přišli i kolemjdoucí a náhodní posluchači. Na řadu přišly také písničky, které mnozí už léta neslyšeli a jak děti, tak dospělí se bavili tak, že málem zapomněli na pravý účel akce a tím byla cesta za pokladem.

Děti byly seřazeny podle věku a ty nejmenší, které šly první, vyrážely už skoro za tmy.  Ze křoví na ně vyskočil papoušek, po splnění úkolu jim poradil kudy dál. Narazily na Bílou paní a té pomohly sehnat do houfu strašidýlka, která měla hlídat, a ona se jí rozutekla. Roztržitý skřítek zase nemohl najít místo, kam ukryl poklad, ale i ten mu děti pomohly najít a za odměnu dostaly něco z truhly.

Nejstarší děti přišly na řadu až před půlnocí. No a pak už je pořadatelé zahnali do spacáků.

Ráno je čekala snídaně – míchaná vajíčka s čerstvými rohlíky. A pak začaly prázdniny.

9.7.–VI.ročník Strun na terase.  Když ve Valech hodíš korunou, trefíš muzikanta. Něco na tom bude, protože muzikanti z Valů nejenže jsou schopni zpívat až do rána, ale vystupují už s vlastní tvorbou. Valští vlci kromě hymny strun (text teta Bláža) zazpívali píseň o vesnici roku (text Šaman), kde se pohotově střídají barvy stuh, a text je upravován podle momentální situace. Valský písničkář složil mimo jiné hezkou píseň pro vnoučata, o kterou se s námi podělil. Moderování bylo vtipné a vystoupení všech muzikantů skvělé.

Vyhlášení krajského kola vesnice roku. 29.6.2016 sdělil hejtman KK našemu starostovi, že jsme vyhráli zlatou stuhu krajského kola Vesnice roku 2016. V jedné chvíli jsme čelili několika protichůdným pocitům. Překvapení vystřídala radost, nadšení a vzápětí hrůza z toho, co bude následovat. V té chvíli se naše ves stala předmětem zájmu reportérů a ze starosty se stala málem mediální hvězda. Všechny nás čekaly tři zásadní události: 5.8.2016 uspořádání vyhlášení výsledků krajského kola Vesnice roku 2016 pro zhruba 160 pozvaných. Několik pozvánek mířilo na ministerstva a jedna přímo na hrad. Druhá událost, která vyplývala z výhry, byla prezentace vesnice před celostátní komisí. Čtyři hodiny vyhrazené na prezentaci nám nejdřív připadaly neskutečně dlouhé, ale později jsme zjistili, že se nám času zoufale nedostává. (Ale o tom až později). A třetím úkolem byl výlet do Luhačovic na celostátní vyhlášení Vesnice roku 2016. Tak to už bylo stresující pouze pro pana starostu, takže s tím jsme si hlavu vůbec nedělali.

Vrátím se teď k první události- vyhlášení krajského kola. Nevěřili byste, co práce a shánění něco takového obnáší. Půjčit stany, podlážky, stoly, židle, ubrusy a všechno to instalovat večer před akcí. Zajistit hlídače, aby ráno byly věci na svém místě. Vybrat, vytisknout, poskládat fotografie do panelů (a nezapomenout zajistit panely včas, aby nám je neobsadila jiná obec), zajistit kytice pro vítěze a dárky pro hosty. Sehnat občerstvení pro cca 160 lidí, sestavit jídelníček. Vypůjčit nádobí, příbory, ohřívače, kávovar, nádoby a sklo na nápoje. Nakoupit materiál na chlebíčky a obložené mísy a zajistit jejich výrobu. Samozřejmě bylo možné objednat cateringovou společnost, ale to by nezbyly peníze na výlet do Luhačovic. Pekle se prase a kdo je ochutnal, tak musí potvrdit, že bylo vynikající.  Ženy z vesnice napekly koláče a zákusky a pomáhat přišel, kdo měl ruce a nohy.

Zpočátku sháněl pan starosta profesionálního moderátora, ale byli buď drazí nebo obsazení. Tak se moderování ujala jeho asistentka a to byla velice šťastná volba. Lepší moderátorku bychom nevybrali ani mezi profesionály. Slavnost byla zahájena českou hymnou v podání houslistů. O kulturní vložku  se postaral dětský pěvecký sbor Valáček, skupina Cvrčkohraj, valský písničkář, hudební skupina Valští vlci, valské „Labutě“ a fanfáru vítězům zatroubili myslivci.  Předávání cen vyvrcholilo zlatou stuhou, kterou vyhrála naše obec spolu s jedním milionem korun. Po ukončení oficiální části nastoupila kapela „Kocovina“ a bufet i parket byl zpřístupněn všem, nejen hostům. Čekali jsme konec kolem šesté hodiny, ale nadšení vydrželo až do pozdních nočních hodin.

27.8. Rozloučení s prázdninami. Poslední prázdninovou sobotu jsme se sešli, jako i v předchozích letech, abychom s dětmi oslavili konec prázdnin. Dětí nepřišlo tolik jako jindy. Asi se jim moc nechtělo se loučit s tak příjemným obdobím, jako jsou prázdniny. Navíc se v okolních vesnicích konalo několik velkých akcí. Přesto ti co přišli, si zábavu užili. Trička jsme letos zdobili kromě kreslení pastelkami na textil i foukacími fixy a tak konečné výtvory byly výraznější. Velký zájem měly děti o malování na obličej a některé jsme se zbytky malování potkávali i druhý den. Odpoledne měla zakončit diskotéka. Chyběli však tahouni, kteří by děti dostali na parket, takže hudba hrála spíš k poslechu.

29.8. Celostátní kolo vesnice roku. Jak řekla starostka vesnice Dolní Žandov, která seděla v krajské komisi Vesnice roku, když se s námi po zveřejnění výsledků loučila: „Vy se ještě dlouho nevyspíte“, tak se i stalo. Nejdřív iniciátorům soutěže nedalo spát sestavení programu, potom jeho provedení. Bylo třeba zaujmout komisi po dobu čtyř hodin, předvést jí všechno, co se u nás děje, co se vybudovalo, na čem vedení obce pracuje a čím je naše obec výjimečná. Nejdříve se nám čtyři hodiny zdály velmi dlouhé, ale postupem času jsme zjišťovali, že máme problém se do tohoto časového rozpětí vejít. Pan starosta potřeboval 40 minut na prezentaci práce obecního úřadu, zastupitelstva a výstavbu v obci. Zhruba hodina byla vyčleněna na prohlídku západní části obce a nám zbylo na program 2 hodiny 20 minut. Program, který jsme vytvořili trval 3,5 hodiny. Tak se přehodnocovalo, škrtalo a zhušťovalo.

Další fází bylo připravit rekvizity a kostýmy. A že jich bylo! V pásmu vystoupilo kolem 30 účinkujících a někteří se vícekrát převlékali. Hledalo se, pralo, žehlilo, shánělo,  kupovalo a šilo. Připravovaly se panely s fotografiemi a občerstvení pro komisi. Udily se sýry, pekly se koláče a vánoční cukroví jednak jako občerstvení a také jako rekvizity. Plánovalo se občerstvení, rozdělovaly se úkoly. Ale ať jsme se snažili sebevíc, vždy něco chybělo, nebo muselo být změněno. Rovněž jsme museli počítat jak s pěkným počasím, tak s deštěm. Nakonec jsme si užili od každého trochu.

V pátek 26.8. postavili muži stany a sestavili podlážky na pódium, ženy vařily kávu, podávaly šrouby a pomáhaly velký stan zaplachtovat.

V sobotu proběhlo „Rozloučení s prázdninami“ ale dopoledne se na hřišti stále pracovalo. Z úřadu i z domovů se dovážely rekvizity, rozestavovaly se panely.

V neděli práce pokračovaly. Nanosily se lavice, připravilo sezení pro porotu i pro občany. Instalovala se výzdoba a do malého stanu kostýmy pro účinkující.

A po celou dobu se nacvičovalo pásmo „ Rok ve Valech“. Kromě dílčích zkoušek následovaly 3 společné zkoušky a jedna generálka v kostýmech. A protože generálka moc „nedopadla“, trénovali někteří v neděli dlouho do noci. Časový harmonogram pásma byl dost napnutý a úspěch závisel i na rychlém převlékání. Proto jsme kostýmy seřadili na věšáky v malém stanu tak, jak šly role za sebou a použité se házely do koše na prádlo. Jedna z pořadatelek dostala důležitý úkol, sledovat program, podávat kostýmy, pomáhat při převlékání a účinkující včas vyslat na scénu. Na seznámení s programem a rekvizitami měla jedno odpoledne.

Připravenou scénu hlídal celou noc pracovník obce. Ráno přípravy pokračovaly. Bylo třeba přichystat občerstvení, natáhnout lano, postavit a zaplnit malé stánky, instalovat atrakce. Pak se běžet převléct a být včas připraveni k vítání komise.

Ta přijela krátce před půl druhou. Uvítaly je páry v krojích chlebem a solí, pak následovala prohlídka obecního úřadu, kronik a knihovny. V připravených veteránech pak objela komise západní část obce. V roubence čp.3  je čekaly lívance s ochutnávkou domácích marmelád. Stoly byly vzorně prostřené před roubenkou, ale s příjezdem komise se spustil déšť. A nebyl to jen nějaký deštíček! Kocourkovi však byli připraveni i na „mokrou variantu“ a všechny pozvali do světnice, kde ochutnávka pokračovala. Déšť však naboural plánovaný program. Starosta skvěle zaimprovizoval a nechal ochutnávku ryb z rybárny do roubenky, protože komise čas vymezený na prezentaci nesmí překročit. Déšť skončil stejně rychle jako začal, tak došlo i k prohlídce sádek, kde si komise vyzkoušela oblíbenou disciplínu hod vrhačkou.

Pak se konečně přesunuli na hřiště. Předvedli jsme pásmo „Rok ve Valech“. Na první scénu – společná zimní dovolená- nechal Šaman přivézt ze zimního stadionu kupu sněhu, a s „manželkou“ předvedl scénku symbolizující naše společné zimní dovolené na horách. Pak následovalo uzení s ochutnávkou sýrů, maškarní bál s předtančením pro děti (skřítci) a dospělé (Mám boky jako skříň), Velikonoce s vystoupením Valáčku, Stavění máje s opravdovou Májkou a čarodějnicemi, kácení máje a dětský den. Dětský den si komise prožila tak, jako děti. Mohla svézt na laně a projet na čtyřkolce, připraveno bylo i házení na panáka, chůdy a další atrakce.

Následovalo „Na prázdniny s pohádkou“ i tady komise plnila připravené úkoly u Pata a Mata, Manky a Rumcajze, AngryBirds, bylinkářky a vodníků. Program pokračoval nohejbalem, Nocí pokladu se všemi strašidly, Strunami na terase, kde vystoupili Valští vlci, a ostatní hudebníci  a došlo i na letní dovolenou na kolech. Komise však dovolenou nedostala. Starosta s nimi na kolech objel východní část obce a ukázal jim opravovanou „Bažantnici“, která bude sloužit zájmovým spolkům v obci.

Zmíněna byla i akce Bigbít pro Libora, Rozloučení s prázdninami a Valský Klátilák s ukázkou disciplín, jako je průlez rourou, hod granátem a střelba ze vzduchovky.

Když došlo na „večer se seniory“, vystoupily valské baletky s „Labutím jezerem“. Následovalo posvícení s typicky valskou kapelou skládající se z vozembouchu, valchy a harmoniky. Krojované páry k tanci vzaly i komisaře a komisařky. Nechyběly ani koláče k dámské volence a přípitek.

Další akcí v řadě bylo zdobení adventních věnců a po něm zábavné vystoupení manželů, kteří komisi předvedli, jak u nás slaví s dětmi Halloween.

Tím jsme se dostali až do listopadu. Za podiem se objevil ozdobený vánoční stromek a Valáček zazpíval koledy, komise dostala vánoční cukroví a přišel Mikuláš. Členové komise za písničku nebo básničku dostali mikulášský balíček a měli štěstí, že je čert nestrčil do pytle.

Ještě zmínka o dalších dvou akcích – Adventním koncertu a turnaji ve stolním tenisu a už jsme odpočítávali Silvestrovskou půlnoc. Bouchli jsme šampaňské a samozřejmě nechyběl ani ohňostroj.

Na rozhovor pana starosty s komisí nezbylo tolik času, jak by si přál, protože komisaři nepřetahují. Musí každé obci věnovat stejný díl času. 

Celostátní kolo vesnice roku jsme zvládli se ctí a úžasně jsme se u toho pobavili. Kromě účinkujících se do akce zapojila spousta dalších lidí, kteří přišli pomoci s přípravou a úklidem. Soutěž vesnice roku valáky aspoň na krátký čas spojila. Během příprav se ochotně připojovali další a další občané. I to bylo odměnou pro nás pořadatele.

Za pár dní 3. 9. 2016, následovala další akce Valský klátilák.  Od devíti hodin se hřiště začínalo plnit závodníky. Startovalo 40 žen, 56 juniorů, 37 mužů to je celkem 133 závodníků. Musíme konstatovat, že tenhle závod se zatím stále těší velké oblibě. Trasa vedla, jako předchozí roky z hřiště kolem úřadu ke trati a pod ní skružemi do lesa ke Králi smrků (před ním čekal závodníky granát), dále směrem na Kynžvart ke Hvězdě (tam bylo stanoviště se vzduchovkou) a zpět přes přejezd u roubenky čp. 3 a podél trati na hřiště. Celá trasa měla 7,5 km a byla značena fáborky. Hodnotila se rychlost a počet zasažených cílů. V kategorii dětí vyhrály všechny, ale poháry si odnesly první tři. Dospělí muži i ženy byli hodnoceni jako v předchozích letech. Cenu dostali rovněž všichni.

17.9. Luhačovice-vyhlášení celostátního kola vesnice roku. Když Valy vyhrály zlatou stuhu, rozhodl starosta odměnit všechny, kteří se na akci podíleli, zájezdem do Luhačovic. Zde se konalo celostátní vyhlášení vesnice roku 2016.

Cestu dlouhou zhruba 500 km překonali účastníci zájezdu v rekordním čase 11 hodin. Ještě že řidič Karel nechtěl vracet podšálky. Starosta s doprovodem jel napřed, ale ani on nestihl díky zácpě na D1 dojet včas na zahájení. Počáteční nesnáze však byly rychle zapomenuty po seznámení s ostatními vítěznými obcemi. Velmi brzy jsme zjistili, že všude jsou lidé stejně zapálení pro zlepšení života v obci hlavně co se společenského života a kultury týče. Strávili jsme s nimi dva nezapomenutelné dny. Výsledky už nás ani tolik nezajímaly, všichni si fandili navzájem. Vítězstvím byla cesta, ne cíl.

Každá obec měla ve stánku, kromě prezentačních materiálů i výsledky své práce a nějakou zvláštnost typickou pro svou obec nebo kraj, a protože stánky musely být obsazené před snídaní, poskytovali si stánkaři tyto produkty (jedlé) navzájem. Hodně bylo nabízeno uzené a koláče, někde měli místní chléb, domácí máslo a bramborářský kraj se vytáhl s bramboráky. Slovácká vesnice Kozojídky přitáhla kamna, tetky zadělávaly ve stánku těsto, jiné pekly báleše a nosily dalším, které je potíraly povidly, sypaly mákem nebo tvarohem, tak jak je na Slovácku zvykem. Z Krkonoš přivezli medovinu a Švejkovu Kontušovku. Z Valašska výbornou slivovici. Na začátku kolonády tancovaly dětské folklórní soubory ze Slovácka, Valašska, Hané, a další.

V jedenáct hodin se dalo do deště, a i když bylo teplo, byl folklórní festival a vyhlášení výsledků přesunut do kulturního domu. Před obědem jsme (kromě děvčat ve stánku) měli ještě čas na prohlídku města. Pak jsme se hromadně přesunuli na místo vyhlášení. Díky jednotným tričkům a transparentům, všichni koho jsme potkávali, věděli, s kým mají tu čest, a protože jsme během svého pobytu procházeli městem vícekrát, poznávali nás a volali, že nám drží palce. (Volali i na ostatní vesnice a  vesnice na nás, my na ostatní vesnice, prostě všichni na všechny).

Výsledky byly přísně utajené, komise mlčela jako hrob, a tak se je všichni dozvěděli až po rozbalení obálek, které proběhlo na jevišti v Luhačovickém kulturním domě Elektra. Koláčovou cenu vyhrály Sebranice – Pardubický kraj. A měli za co, jejich svatební koláčky velké jako nehet, byly výborné. První v republice byla Kašava. Vesnice Zlínského kraje s bohatou kulturou, letitými tradicemi a jednadvaceti spolky. Má 915 obyvatel a rozlohu 840 ha. Druhá se umístila vesnice s názvem Prysk z Libereckého kraje se stejným počtem obyvatel jako je naše obec a třetí byla slovácká obec Kozojídky, kde na 287 km2 žije 470 obyvatel. Mají zde pět spolků a pečou úžasné báleše.

Po skončení programu se starostové přesunuli na společnou večeři a většina autobusů s občany podporujícími své obce odjela. My jsme to měli domů nejdál, a proto nás čekal ještě jeden večer v Luhačovicích a ten jsme si úžasně užili. Kluci opět vytáhli kytary a hráli na břehu přehrady až do  ranních hodin. Na zpěv přilákali starosty a členy komise z blízkého hotelu, kteří tam vydrželi do rána  s námi. Neradi jsme se loučili, ale všechno jednou končí, zejména to hezké.

A pak najednou po všech hektických přípravách a probdělých nocích bylo po všem. Žádné nácviky, shánění, nejistota, strach zda všechno zvládneme podle plánu. Před námi bylo podivně klidno. Setrvačností jsme se chystali na další akce, ale nadšení se vytratilo. Byli jsme unavení a bez elánu. Luhačovice byly nejhezčí odměnou, kterou jsme za vyvinuté úsilí mohli dostat a důstojnou tečkou za vypjatým obdobím. Ale všechny další akce, které proběhly do konce roku, byly poznamenané naším vyčerpáním. Připravili jsme je, jak jsme byli zvyklí, ale bez „šťávy“.

Senioři Čas letí velmi rychle. Každoroční setkání se seniory se konalo 30.9. V 17 hod. v Hostinci U Březího vlka. Letos se sešlo kolem 30 ti důchodců. Pan starosta byl na zasloužené dovolené a tak všechny přítomné přivítal místostarosta obce ing. Hrouda. Byla připravena večeře, paní Smetáková upekla 3 druhy moučníků. Na sladkou tečku po večeři si organizátoři vzpomněli večer před akcí. Zazpívat přišel valský dětský pěvecký sbor Valáček. Jako další kulturní vložku použili tanec z „Roku ve Valech“, který secvičily na píseň Evy Farné „Mám boky jako skříň“. Pak už byl prostor k tanci s hudební skupinou Daliborka a k zábavě.

Havelské posvícení (15.10.2016 ve 20 hod. U Březího vlka) Krátce po poledni se ve valských ulicích objevili chlapci a děvčata v chodských krojích. Doprovázeli je muzikanti s harmonikou, trubkou, vozembouchem a valchou. Chvílemi šli pěšky, chvílemi se vezli na kočáře, který je doprovázel. Prošli celou vesnici, zvonili u každého domu. Všude zazpívali, připili si a zvali obyvatele na večerní posvíceneckou zábavu. Letos ale často naráželi na zavřené dveře. Lidé zřejmě využili poslední poměrně pěkné dny a večery prodloužené letním časem k posledním víkendovým výletům. Večer se všichni sešli U Březího vlka a krojovaní po prvním tanci vzali do kola i ostatní. Hospoda tentokrát nepraskala ve švech, a tak měli páry víc místa k tanci. Hrála Barevná hudba. Nechyběla ani koláčová volenka a tombola.

Halloweenský rej strašidel V sobotu 29. října ve 12 hodin rozpustili vedoucí domů 18 dětí z Valáčku, se kterými strávili 4 dny na soustředění. Ale i tak v sobě našli ještě dost sil, aby připravili „Halloweenský rej strašidel“. Po obědě šli připravovat obecní úřad.

Všechna strašidýlka po vstupu do budovy musela překonat strach a projít chodbu zahalenou do černé, plnou pavučin s pavouky, svítících dýní a svíček, kostlivců a duchů, až do zasedací místnosti. Celou cestu je provázely děsivé zvuky a blikání světel. U dveří ještě seděla čarodějnice a vařila lidské oči v kotlíku. Po místnosti poletoval netopýr. Bohužel některá strašidýlka nedorazila, asi se vylekala u vchodu, což nebylo naším cílem. I tak bylo dětí více než loni.

Když se všichni sešli, uvařili si lektvar nebojácnosti. Funguje jen na toho, kdo pomáhá zaříkávat a pak ho vypije. Všichni si přišli přidat. A pak rychle zjistit, jestli funguje! Každý šel sám za čarodějnicí na chodbu a uloupil jí jedno očičko.

Dlabání dýní zabralo nejvíce času. Letos nebyly připraveny žádné předlohy. Každý si musel vymyslet vlastní obličej, protože se soutěžilo o nejhezčí dýni. O vítězi rozhodovaly děti a porota (dvě čarodějnice a čert). Diplom za nejpovedenější masku získala upírka. Ale i ostatní masky a dýně byly moc povedené.

Po náročné práci si děti smlsly na usekaných prstících a muffinech a šly vyvolávat duchy. Následovala strašidelná pohádka a konečně hajdy do spacáků. Hodinu po půlnoci už skoro všechna strašidla spala. Noc byla o hodinu delší, takže se více prospala. Ráno po snídani ještě někteří nakreslili obrázek Hance do knihovny a všichni se rozprchli domů. Ještě zbývalo uklidit výzdobu a všechny následky strašidelné noci.

Další dobrovolnice upekly dort, prsty a pomáhaly  dětem při vyřezávání dýní, pořadatelům při rozhodování o vítězích soutěží a při úklidu obecního úřadu.

26.11.  Adventní věnce.  Hromada větví jehličnanů, krabice polystyrenových korpusů na věnce, stuh, svíček a jiných ozdob, k tomu několik krabic svařeného vína a konvice vánočního čaje. To jsou obvyklé rekvizity, bez nichž se v sobotu před první adventní nedělí neobejdeme. Byly doby, kdy jsme zvaly floristku, aby nám s výrobou výzdoby pomohla a něco nás naučila. Dnes už se jedná spíš o milé setkání před adventem, plné povídání, popíjení svařáčku a zdobení věnců. Nezapomněly jsme ani na věnec pro pana starostu, a protože jsme toho měly na povídání hodně, vyrobily jsme jeden i na stůl paní asistentky.

27.11.  Rozsvícení vánočního stromu. V týdnu před první adventní nedělí vyrazil pan starosta  pro Vánoční strom. S menšími obtížemi byl strom přivezen a postaven do stojanu. Celou sobotu pak probíhalo zdobení a natahování kabelů na osvětlení stromu a klubovny. Fotograf dával mezi focením  záchranu panu starostovi, který ze žebříku prutem na ryby zavěšoval ozdoby na nejvýše položené větve stromu. Odpoledne už se začaly scházet děti s rodiči, aby stromek dozdobily. Ženy z Centra napekly vánoční cukroví a to spolu se svařeným vínem navodilo příjemnou předvánoční atmosféru. Před pátou hodinou přišly děti z Valáčku a po projevu starosty spustily koledy, které si s dětmi zazpívali i diváci. Paní Kakašová nezapomněla divákům rozdat texty. Obdivujeme, jak se dětem věnuje a vydobyde z nich ty nejlepší výkony. Po Valáčku vzali do rukou trubky vnuci s dědečkem – obyvatelem Valů. Jejich vystoupení odpoledne pěkně ukončilo.

Silvestr Před šestou hodinou večerní znovu ožila terasa u dětského hřiště. Scházeli se všichni, kdo se společně chtěli rozloučit se starým rokem. Hlavně děti, kvůli kterým byla půlnoc posunuta na šestou hodinu. Nepřišly tak ani o přípitek -byly zde připraveny rychlé špunty, ani o nádherný ohňostroj, který ozářil oblohu nad vesnicí po dobu pěti minut. A když děti odešly do postýlek, mohli dospělí počkat v klubovně u přineseného občerstvení  za zpěvu a zvuku kytar na tu pravou půlnoc.

Závěrem

Rok 2016 byl pro celou vesnici rokem úspěšným. Opravami komunikací a rekonstrukcí budovy „Bažantnice“ byl zhodnocen majetek obce, navíc přibyla budova, která bude sloužit zájmům občanů. Také výhrou v Krajském kole vesnice roku, přibude do obecního rozpočtu částka ve výši 1 mil. Kč.

O Valech se mluví i v širokém okolí, společenský život vzkvétá, vesnice je uklizená a pěkná na pohled. Chůze kolem silnice, díky vybudovaným chodníkům a lávkám přes potok, bezpečná.

Obyvatelé si užívají spoustu zábavy a do pořádání akcí se zapojuje stále víc občanů. To, že se zapojili i do úklidu Valů svědčí o tom, že jim není jedno, jak obec, kde žijí, vypadá. Je pravdou, že pro vedení obce, zejména pana starostu a jeho asistentku to byl rok náročný a vyčerpávající. I když se jejich jména neobjevují u každé pořádané akce, vždy stáli v pozadí a většinu akcí organizačně zaštiťovali. Hodně práce odvedly i ženy- seniorky. Zejména tam, kde bylo potřeba většího počtu pořadatelů (např. u atrakcí při dni dětí), si ochotně braly přidělené úkoly. Chtěla bych se také zmínit o skupině kolem pana starosty a zastupitelů, kteří nastoupili v roce 2012. Jejich původní záměr, zlepšit kulturní a sociální život v obci, se jim od začátku daří. Prvním jejich počinem bylo v roce 2012 získání budovy bývalé hasičárny do majetku obce a její přebudování na klubovnu a zázemí pro společenské akce. Do práce se pustili s buldočí vervou a téměř celou klubovnu zrekonstruovali vlastními silami ve svém volném čase, přispěním vlastních prostředků a sponzorských darů, které sami sehnali. Zároveň (opět z vlastních prostředků) nechali zhotovit stojan na májku obstarali a zaplatili certifikát o bezpečnosti stojanu.

 A pak jsme začali pořádat jednu akci za druhou. Největší fantazií a elánem oplýval Šaman. I když ostatní se zapojovali do práce se stejným úsilím, na Šamana všichni spoléhali. V letošním roce změnil Šaman zaměstnání, přestal mít volné víkendy. Obávali jsme se, že akcí ubyde. Nahrávala tomu i velká únava po období intenzivní práce věnované vesnici roku. Ale zvládli jsme to. Přiznávám, že toto zjištění mě nejen překvapilo, ale i potěšilo. Kolem akcí se točí stále stejní lidí a hledání následníků se nám moc nedaří. Mladí zřejmě musí dorůst do věku, kdy jim děti vyletí z hnízda a oni budou mít dostatek času a chuti se věnovat dalším aktivitám. Tím lepší mám pocit z toho, že úsilí při pořádání akcí nebylo marné, že jsme se něco naučili a jsme schopni zajistit akce ve stejném rozsahu, jako dosud.