2015

Veřejný život -KULTURA .

Leden je pro vesnici obdobím klidu. Lidé odpočívají po svátcích, které daly zabrat jejich žaludkům

i peněženkám. I členové „Centra“, kteří nadšeně pořádali v prosinci jednu akci za druhou, uvítali volno, které mohli věnovat rodině a jiným, než obecním aktivitám. První akci proto naplánovali na únor. 

Pořadatelé zatopili už v pátek, aby ti, kdo budou čekat na vyuzení sýrů, seděli pěkně v teple. A tak v sobotu 14. 2. 2015 v jedenáct hodin už všichni pilně krájeli, míchali a plnili připravené punčochy. Vyrobili sýry s olivami, ořechy, paprikou, zeleným pepřem a těžko říct, který byl nejlepší. V jednu hodinu byly výrobky vloženy do udírny a pak se jen čekalo na výsledek. Udírnu měli na starosti mladí. Čekali jsme dlouho a mezi tím zpívali, povídali, zase zpívali a konzumovali, co kdo přinesl. Uzeniny, maso, paštiku, koláče a podobně. Po desáté večer byly sýry hotové. Ne všechny se povedly. Moc tučné sýry totiž protečou i hustou punčochou a nízkotučné se zase nerozpustí. Ti, kdo zvolili sýr s 30 procenty tuku, dosáhli nejlepších výsledků.

Někteří nechtěli čekat, až budou sýry hotové. Uzení tentokrát trvalo déle a čekání bylo pro mnohé dlouhé. Ti si mohli výrobky vyzvednout druhý den. Jeden sýr se dokonce zatoulal, ale byl po dvou dnech nalezen a vrácen majiteli. Lístky se jmény byly totiž tak zkroucené a začouzené, že čtení jmen bylo obtížné. Ve Valech se ale nic neztratí. Poctivý nálezce, hned jak zjistil, že jméno na lístku není jeho, sýr vrátil.

Cvičení

Je to už dost dávno, co se poprvé sešlo několik žen v zasedací síni obecního úřadu, aby si společně zacvičily.

V kronice o tom není, bohužel, v minulých letech žádná zmínka a ani cvičenky si už nepamatují, ve kterém roce začaly pravidelně každé úterý a čtvrtek cvičit. Při vzpomínámí jsme se shodly na tom, že to bylo někdy v letech 2006 až 2008.

Předcvičování se už v začátcích ujaly dvě valské ženy. Cvičících žen postupně přibývalo. Některé chodí pravidelně, jiné méně, ale i tak se z nich stala dobrá parta. Nejenže společně slaví svátky a narozeniny, ale schází se často i mimo cvičební hodiny. V dubnu 2014 ženy vstoupily do sdružení (dnes spolek) Centrum pro volný čas. V témže roce získaly lepší podmínky ke svým aktivitám. V zasedací síni byl vyměněn koberec za snadno údržbové lino a také byly Centrem nakoupeny pomůcky ke cvičení.

Zhruba měsíc po uzení sýrů 21. 3.2015 byl v restauraci U Březího vlka, pro pobavení malých i velkých, uspořádán  Maškarní karneval. Na přípravu karnevalu pro děti jsme měli jako vždycky spoustučasu, protože akce jsou naplánované už od prosince. Ale tak, jako vždycky, pořadatelé začali vyrábět masky na předtančení jen pár dní předkarnevalem. Nikdo do poslední chvíle nevěděl, o čem předtančení bude. Nevěděl to ani Šaman, který celé akci velel. Inspiroval se dětskými písničkami, a tak se nakonec tančilo na „Mravenečka“. Masky byly vyrobeny v šibeničním termínu. Předtančení se nacvičovalo večer před karnevalem. Účinkující se zapotili, ale my přihlížející jsme se docela pobavili.

Druhý den došlo na premiéru. To, co se v pátek zdálo neuskutečnitelné, dopadlo dobře. Dětem se vystoupení opravdu líbilo, zvlášť když Ferda opravdu spadnul a ostatní ho běželi ošetřit. Pro děti byly připravené dvě soutěže. Házeni do terčů a prolézání tunelem. Obojího se zhostily se zdarem a nadšením. Nejlepší maskou v dětské kategorii do 5ti let věku, byla vyhlášena malá čarodějnice, druhý byl zajíček a třetí zahradníček. V kategorii nad 6 let první místo vyhrál čáp , druhé černoch  a třetí místo obsadila včelka. 

Večer hrála k tanci "Kocovina". Celá kapela se dostavila v maskách chovanců psychiatrické léčebny

v Bohnicích. Ostatní masky byly také hodně nápadité. Mach (s opravdovým sluchátkem) a Šebestová (s věrně zrzavými vlasy a opravdu velikou mašlí) mnich, námořníci, příslušník VB, čertice, Hipies, Pipi punčochatá, dělník, Mexičan s Mexičanskou, ovečky, prasátka, kráva, zajíček, řezník, kníže s kněžnou, pirát, indiánka, sněhulák, gangster, barové dámy, čarodějnice, žabka s krtkem a mnoho dalších. A tak stejně jako děti, i dospělí se zúčastnili soutěže házení míčků na terč. Měli to ztížené tím, že terče byly pohyblivé. Masky hodnotila nezávislá porota sestavena z mimo valských nemaskovaných návštěvníků karnevalu. První cenou ohodnotili zajíčka , druzí byli kníže s kněžnou, třetí prasátko s řezníkem a čtvrtá skončila Mexičanka 

A už se pomalu blížily Velikonoce. Na Velikonoční pondělí se ve Valech připravují nejen dívky, ale i chlapci. Proto pořadatelky věnovaly odpoledne dětem, aby jim pomohly s barvením vajíček a pletením pomlázek.Letos se domluvily na pátek 3.dubna v15 hodin.

Loni začínaly úplně jednoduchými metodami, jako je barvení v cibuli a přikládání listů jarních rostlin, postupně si ale troufaly dětem ukazovat složitější techniky. Letošní výtvory by mohly konkurovat kraslicím zručných kresliček. Zatímco malé děti malovaly štětcem a barvami, starší vyráběly kraslice pomocí vosku. A na pletení pomlázek se přišli podívat i někteří tatínkové. Nakonec nebylo špatné se něčemu přiučit. Třeba jak oplétat rukojeť pomlázky. Tak si všichni vyměnili své umy a zkušenosti a velikonoční veselí mohlo vypuknout.

Přesto chlapců chodících „šupat“ děvčata každý rok ubývá a čas, kdy vychází z domu, se každým rokem opožďuje. Nikomu se už nechce z teplých peřin. Tradice je poněkud vytlačována umělou zábavou – počítači, tablety a DVD projektory. Dostaly se, bohužel, i k nám na vesnici.

            V době, kdy se ve Valech odbývalo uzení sýrů, si Šaman splnil svůj sen zdolat Acocanguu. Jeho rodina, kamarádi a známí si s napětím předávali každou zprávu, která se k nim přes oceán dostala. Po návratu  uspořádal 17.4.2015  Přednášku o výstupu na Acocanguu. Začala v 18 hod v restauraci U Březího vlka. Šaman vyprávěl o výstupu na nejvyšší horu Jižní Ameriky, kterou podnikl letos v únoru se svým bratrem a s kamarádem. Přednáška byla prokládána fotografiemi a videi. Zajímavé bylo nejen stravování a hygiena horolezců, ale i jejich osobní prožitky

            a ukázky krajiny, která je bez zeleně, samý kámen a přesto nepostrádá jisté kouzlo.  V sobotu 7. února dosáhl Šaman vrcholu hory.

18.4.2015 Dětenice: Dvoudenního výletu do Dětenic se zúčastnilo 41 občanů. Od Obecního úřadu Ve Valech vyjeli v 10 hod. autobusem a v poledne obědvali v Sobotce. Do odjezdu zbývalo ještě něco času, tak část zamířila k cukrárně, část na zámeček Humprecht (bez prohlídky-byl ještě zavřený) a zbytek objevil největší raritu Sobotky- Hospodu Járy Pospíšila. Tam se zastavil čas. Vybavení z šedesátých let, hospodský taky. Zřejmě od té doby ani nevětrali. Přesto si naši zocelení muži vypili své pivo a přesvědčili zřejmě trvale jediné návštěvníky hospody Standu a Heduš, že patří k hokejovému týmu Karovy Vary a jedou do Dětenic na koncert. Standa a Heduš zmámeně následovali domnělé hokejisty do autobusu a pan starosta pak musel využít veškeré diplomacie, aby je z autobusu dostal zpět do hospody.

Do Dětenic jsme se dostali už bez dalších obtíží. Ubytovali jsme se ve třech penzionech a v půl sedmé si dali sraz před hospodou. Do té doby jsme si prohlédli peklo, pivovar, zámeckou zahradu a barokní zámek. Jídlo i večerní program uspokojilo i nejnáročnější návštěvníky. Nejvíce se nám líbilo peklo. Bylo instalováno v jedné z bývalých hospodářských budov zámku. Každá z místností byla zasvěcena jednomu z pekelníků. K výkladu se vázala ukázka tortury a mučicích nástrojů. Při prohlídce Dětenického pivovaru jsme zhlédli dobové interiéry sladovny, bednárny, varny, laboratoře, chmelnice, ležácké sklepy, spilky, ledárny a historické sklepy. Velkým triumfem prohlídky pivovaru je i ukázka výroby piva z 18. století zcela podle původní receptury z tradičních surovin.

Ochutnávky místního piva se nám v hojné míře dostalo večer v původní budově pivovaru, která byla částečně přestavěna na středověkou krčmu. Tam nás obsluhovaly hubaté šenkýřky a k našemu pobaveni vystupovali různí kejklíři, šermíři, lehké děvy, žebráci a potulní rytíři. Kat předvedl mučení na pranýři a nechyběla ani ohňová šou.

Také jídlo bylo výborné a bylo ho plno. Samozřejmě se nám z krčmy nechtělo, ale všechno má svůj konec, a tak jsme se po půlnoci rozešli do svých penzionů. Na zpáteční cestě jsme se stavili v Benátkách nad Jizerou, prohlédli si náměstí a okolí zámku. Do Valů jsme dojeli v neděli odpoledne.

  Jsme malá vesnice, a proto všechny akce dělají převážně ti samí lidé. Jednak proto, že je to baví a také proto, že každá akce vyžaduje pořadatelů několik. A víc nadšenců prostě v obci není.  Samozřejmě nemohou vždycky všichni, tak se střídáme, ale při téměř dvaceti akcích vyjde na každého řada  téměř každý měsíc.  Zrovna Stavění máje vyžaduje každou volnou ruku. Tak jsme se ani nestačili vzpamatovat a už byl konec dubna. 

V úterý 28.4. jsme se sešli u klubovny, abychom připravili májku. Poslední se na čtyřkolce přiřítil Šaman . Vydali jsme se vyhledat příhodný strom. A tak jsem prvně viděla, jak se májka připravuje.  Jeden strom byl křivý, druhý krátký, třetí měl silný kmen.  Je to věda, ale nakonec se strom našel, byl pokácen a teď- jak ho dostat z lesa? Zkuste se mezi stromy vytočit s kládou dlouhou skoro 30 m (přesně 28m)! V jednu chvíli byl strom ohnutý snad do pravého úhlu. Ale vydržel! U silnice nastal další problém. Ne, že by si s ním pánové nevěděli rady. Zastavili provoz v obou směrech  Pánové, poponášející konec, byli vláčeni ze strany na stranu, ale nedali se. Dotáhli strom až na hřiště. To už bylo skoro vyhráno. Ještě sloupat kůru, připravit klubovnu a mohlo se jít domů.

Ve čtvrtek se začaly scházet děti už kolem čtvrté. Bylo pěkně, tak se bavily soutěžemi, lezly po průlezkách, opékaly buřty, krmily se perníkem a pokukovaly po čarodějnicích, které se přišly zúčastnit soutěže o nejhezčí čarodějnici. Pak byl čas májku nazdobit. Děti se seběhly a vázaly na větve barevné fáborky.  Tahle činnost je docela baví. Pak se dívaly, jak jejich fáborky stoupají spolu s májkou k obloze. Zároveň s májkou stoupala i naše obecní čarodějnice, která byla, tak jako už několik let před tím, přivázaná ke kmeni pod věncem, aby ve dne v noci hlídala májku před případnými nenechavci. . Pak byli ze všech krásných masek čarodějnic a čarodějů vybráni ti, kteří nejvíc zaujali, a mohla být zapálena vatra.  Zapalovaly ji děti spolu s tatínky. A protože dětí, které chtěly zapalovat, bylo víc než tatínků, utvořili řetěz. (Zapálenou pochodeň sice mohli držet jen dospělí, ale i tak měly děti báječně důležitý pocit sounáležitosti.) Vatra vzplála a děti se okouzleně dívaly a předháněly se v dohadech, která část čarodějnice vzplane nejdřív. No a to bylo pro menší děti všechno. Zábavy při kytarách a zpěvu se účastnili už jen dospělí. (

30.5. ( sobota) - Dětský den . Týden před dětským dnem je vždy pro pořadatele hektický. Předčit ho může snad jen 27.červen, protože na ten den se chystá „Na prázdniny s pohádkou“ , „O pohár starosty“ a Bigbít pro Libora. Nakupovalo se, pan starosta závodil se svou asistentkou, kdo sežene jaké sponzorské dary, připravovaly se stanoviště a rozdělovaly úkoly. V pátek večer bylo u klubovny živo, pořadatelé uklízeli okolí, připravovali dřevo na oheň a jeden přišel posekat trávu.  V sobotu byli na hřišti pořadatelé také dlouho před účastníky. Přijeli chlapci s aquazorbingem, hned za nimi nafukovací hrad a dobrovolní hasiči, kteří ještě museli napustit bazén na aquazorbing.  Naše spolehlivé jádro valských žen si přišlo rozebrat atrakce a nafasovat odměny pro děti .Ve dvě hodiny se začaly trousit děti.  Zpočátku si ženy stěžovaly, že k jejich atrakcím nikdo nechodí, ale klid brzo skončil. Dětí přibývalo, a když začali přijíždět i návštěvníci z Kynžvartu, kde pořádali obří dětský den se známými umělci a spoustou atrakcí, tak se u našich atrakcí začaly tvořit fronty.  Protože byli naši pořadatelé zruční, zvládli i takovýto nápor a děti nemusely čekat na atrakce dlouho.  Nejvíc se jim samozřejmě líbil aquazorbing, ale i lanová dráha a čtyřkolka byly stále obsazené. Na skákacím hradě se vyřádily především menší děti a u vodního děla měli hasiči také plné ruce práce.  V dětském bufetu děti dostali pití, buřty a koláče, Zábava končila kácením májky. Děti ji pomohly odstrojit a také odnášely rozřezané špalky k udírně, kde budou později využity.

Májka byla letos vydražena  za 2300 Kč. Večer končil kytarami a zpěvem.

V sobotu 27.6.2015, jak bylo výše psáno, sebou pořadatelé museli pěkně hodit, protože  je čekaly tři akce. První byl

3. ročník nohejbalového turnaje "O pohár starosty" Přes nepřízeň počasí si přijelo zahrát nohejbal, tak jak tomu bylo i v minulém roce, sedm tříčlenných mužstev. Turnaj byl zahájen slavnostním otevřením hřiště, které obec zbudovala v rámci společného projektu dobrovolného svazku obcí Mariánskolázeňsko a z dotace Regionálního operačního programu Severozápad. 

Hned poté proběhlo losování turnaje a mužstva byla rozdělena do dvou skupin. Ze skupin postoupily do semifinále týmy Klacíkova, "A" Týmu, Bojleru a Polda. V deštivém počasí prošli turnajem bez porážky hráči Klacíkova, kteří si přijeli zahrát jen pro zábavu, bez nároku na umístění (hrají nohejbal závodně).

Soupeřem ve finale byl Klacíkovu tým Polda, který se i po jedné porážce stal celkovým vítězem turnaje. Druzí skončili borci z Bojleru a na třetím místě hráči "A" Týmu. Po ukončení turnaje následovalo několik zápasů pro pobavení, jak samotných hráčů, tak i diváků.

Další akcí toho dne bylo Na prázdniny s pohádkou. Stan byl postavený u víceúčelového hřiště, kde se od rána konal turnaj v nohejbalu, tak bylo nejjednodušší po ukončení turnaje sehnat deset mužských, každý popadl jednu tyč postaveného stanu a přenesli ho ke klubovně.  Tam už se oblékali pořadatelé do masek a přesunuli se každý na své stanoviště. (Samozřejmě zadem, aby nepřipravili děti o překvapení. Jen doktorka  a sestřička měly svůj zdravotní stánek na hřišti, tak ty nikoho nepřekvapily. V rámci pitného režimu malých účastníků rozdávaly pití a ovoce dětem na cestu.

Taky myslivec  měl trofeje rozložené hned u startu. Paní Pavla si letos připravila pro děti moc hezké a zábavné hádanky.  Dalším stanovištěm byli bába s dědkem z perníkové chaloupky  (p Chaloupka byla vyrobena s láskou a péčí a s opravdovou hořící pecí, na které spal černý kocour. Od nich vedla cesta k hloupému Honzovi a bláznivé Mariánce Za splněný úkol věnoval Honza dětem buchtu od mámy (buchty pekly valské ženy). O kousek dál vládl Krakonoš  děti v jeho lese vybírali věci, které tam nepatřily. To se jim docela dařilo a z toho je vidět, že jsou dobře vychované a nenechávají v lesích odpadky, protože dobře ví, že tam nepatří.  Na konci lesa měl jeskyni strašlivý  loupežník  Rumcajs a jeho žena Manka U nich si děti vysloužily odměnu fyzickou dovedností-musely přejít kus cesty po kládě. U studny narazily na Popelku a pomohly jí přebírat hrách. U rybníka Prskavcových čekal pirát  a kolem něj prošel jen ten, kdo vylovil z truhly udicí poklad. Další pirát  pak děti převezl přes rybník. Poslední úkol je čekal u vodníků (, kteří rozpustile tancovali kolem kádě, a dětem dávali záludné otázky ohledně vodních živočichů. Děti si mimo sladké odměny mohly prohlédnout rybu, kterou některé  v životě neviděly, a to jesetera. Toho i s ostatními rybami v kádi zapůjčil majitel rybářství ve Valech . A to byl konec cesty.
Jak děti, tak i pořadatelé si celý den parádně užili. A zatímco děti měly po akci volno, pořadatelé se převlékli a běželi se připravovat na další akci.

Tou byl každoroční vzpomínkový koncert na hudebníkaLibora Laffara – Bigbít pro Libora. Od 19 hodin patřilo dětské hřiště hudebním skupinám Babahed a  Kocovině a všem kdo přišli vzpomenout na kamaráda, hudebníka Libora Larafa.

Aby nikdo nevyšel ze cviku, byla přichystána ve středu 1.7.2015 v 18 hod. pro děti na dětském hřišti ve Valech další akce NOC POKLADU. Děti čekala krátká dobrodružná trasa plná překvapení a tábornický večer s přespáním ve stanu. Společně uvařily buřtguláš, starší chlapci škrabali brambory, děvčata loupaly cibuli, menší děti krájely brambory a buřty na kousky. Než se guláš na ohni uvařil, byly děti trochu vyhládlé, ale o to víc jim chutnalo. Pak si sedli všichni společně s dospěláky kolem ohně a zpívali s kytarami.

Když se setmělo, začalo hledání pokladu. Malé děti vyrazily už za šera a na starší vyšla řada až za tmy. Cesta vedla po louce osvětlené loučemi a světluškami. Příchozí vyděsil papoušek, který s křikem vylétal z křoví a hodným dětem ukázal cestu kouzelným tunelem k pokladu. O kus dál děti narazily na bílou paní, která plakala, že si roztrhla  a poztrácela korále. Tomu, kdo je našel a posbíral, ukázala paní cestu k pokladu. Ta je zavedla k roztržitému skřítkovi, který pobíhal sem tam a hledal poklad. Ukryl ho a zapomněl kam. Děti ho naštěstí našly a každý si z truhly, ze které zářilo zlato, mohl vzít za odměnu jednu věc.
S menšími dětmi přespaly rodiče. Ráno je čekala snídaně, a pak se rozešly do svých domovů. 

Třetího ročníku Struny na terase, který se konal v sobotu 11.července , se účastnili mimo místních interpretů i hosté Láďa Krovina z Prahy a skupina Frída z Plzně. Valští Vlci zahráli na úvod hymnu Strun, kterou se stala písnička s textemtety Bláži „Jak ten čas letí“. Po jejich vystoupení se vystřídali ostatní hudebníci O letošních „Strunách “ můžeme říct, že se účinkující zhostili svých úkolů s plnou vážností a že to na jejich vystoupení bylo vidět. Přibylo vlastní tvorby, zvučení a moderování dodalo Strunám punc opravdovosti. Tak to byla poslední prázdninová akce. A až do konce prázdnin jsme si užívali zasloužené dovolené.

Rozloučení s prázdninami

Přesně v 15 hodin, kdy 28.8.2015 začínalo Loučení s prázdninami, začalo pršet. Protože děti už byly většinou ve stanu, nikomu to zas tak moc nevadilo. Nakonec déšť dětem málokdy vadí. A v tomhle případě se, jak malování triček, tak malování na obličej, odbývalo pod střechou.  A děti spořádaně stály ve frontě na malování obličeje, protože moc stály o to, vypadat jako kočičky, tygříci, motýlci, Spidermani, víly a jiné příšery. Trika si taky stihly namalovat, ale letos jim dost pomáhaly maminky.  Hotová trika si děti hned oblékly, a když pak začalo kino, vypadalo to v promítacím stanu, jako na maškarním bále. Děti shlédly nádhernou pohádku Tři Bratři režiséra Jana Svěráka s laskavým humorem a snadno zapamatovatelnými písničkami Zdeňka Svěráka a Jana Uhlíře. 

Orientační běh  -Valský klátilák oslavil 5.9.2015 půlkulaté, patnácté výročí. Rozhodně se už nedá považovat za malou akci, protože se na startu sešlo 81 dospělých a 56 dětských závodníků.  První vybíhali v10 hodin z dětského hřiště a fáborky je vedly do skruže pod tratí z Mariánských Lázní na Cheb.

Tuto překážku všichni bravurně zvládli a běželi dál lesem směrem ke Králi smrků,  na stanoviště s granáty.  Každý závodník měl 5 granátů a podle kategorií se strefovali do různě vzdálených cílů. Na dalším stanovišti  museli zvládnout střelbu ze vzduchovky .  Celá trasa měla 7,5 km. Hodnotila se rychlost a počet zasažených cílů.  V kategorii, dětí vyhrály všechny, ale na poháry dosáhli první tři: 

Časy mužů byly výrazně lepší. Zřejmě je hnala vidina plných soudků Chodovaru. Za své úspěchy si kromě pohárů odnesli závodníci na prvních třech místech kromě pohárů i věcné dary, z nichž každoročně první umístěný obdrží 50ti litrový soudek třináctistupňového Chodovaru, druhý 20ti litrový soudek  třetí  l0 litrů Chodovaru.

Vesnice roku 2015 - oranžová stuha
Obec Valy vyhrála v rámci soutěže Vesnice roku 2015 Oranžovou stuhu za spolupráci se zemědělskými subjekty v krajském kole a postoupila do celostátního kola, kde bude reprezentovat Karlovarský kraj. V sobotu 8. 8. 2015 převzal starosta ocenění v obci Krásná.  
Oranžová stuha je udělována za spolupráci zemědělských subjektů hospodařících v krajině se samosprávami. Toto ocenění je zaměřeno také na hledání nových forem spolupráce při správě venkovského prostoru.

Mezi oblasti posuzovaných kritérií patří: péče o veřejná prostranství a kulturní krajinu, koncepční dokumenty a společné projekty, místní produkty a jejich marketing. 
Zemědělce v obci reprezentují zejména rybář a zemědělec a také včelaři . Největší podíl spolupráce obce a zemědělského subjektu spočívá v odvozu bioodpadu a jeho přetváření v zeminu, kterou používá obec k budování a údržbě veřejných prostranství. Tuto službu nám poskytuje firma pana ing. Petra Potůčka z Lázní Kynžvart. V historii obce se rovněž objevují drobní zemědělci, kteří se v minulosti zabývali především chovem ovcí, koz a jiného dobytka. V celostátním kole však budeme mít větší konkurenci. Přesto jsme se nevzdali a vytvořili pro hodnotící komisi prezentaci, která by ji mohla zaujmout a především ukázat, že podíl lidí, kteří  májí zájem o dění v obci není zanedbatelný. 
Komise stanovila svůj příjezd na začátek září a délka návštěvy měla trvat 2 hodiny. Protože komise pracuje jen ve všední dny, znamenalo to, že si zastupitelé a účinkující budou muset vzít dovolenou. Navíc přesný termín nebyl stanoven. Přesto přípravy začaly naplno. Důležité bylo sestavit  program tak, aby  navazoval, ukázal všechno a přitom nepřesáhl 2 hodiny. Pak začal úklid a důkladné smýčení,  všude kam komise přijde. 
Sestavovala se prezentace, sháněly rekvizity a nacvičoval se program. Největší podíl práce ležel na paní asistentce a panu starostovi. Pomáhali i ostatní obyvatelé Valů a zastupitelé. Byla sestavena choreografie ke krátkému tanečnímu vystoupení  na motivy Labutího jezera.  Nacvičilo ho 10 žen a věřte, že si u toho užily spoustu zábavy.  V den D bylo všechno na svých místech. Panely s fotografiemi historie i současnosti Valů  stály na terase, pohoštění  a videoprojektor s prezentací byly připravené  v klubovně, zastupitelé na Obecním úřadě a účinkující na svých místech.
Zastupitelé v oranžových polokošilích (barvy stuhy) přivítali komisi a všichni společně nastoupili do připravených veteránů, ve kterých projížděli vesnicí. První zastávka byla v roubence čp.3.  V kuchyni  se smažily  lívance. Při jejich konzumaci byla komise seznámena s výrobou marmelád bez konzervantů a zároveň některé z nich ochutnala. Majitel domku při tom povyprávěl něco málo z historie roubenky. Komise přejela do rybářství. Majite ukázal svou provozovnu, v krátkosti řekl něco o své práci a všechny pozval na ochutnávku uzených ryb.
Po projížďce vesnicí začal konečně program na hřišti. Valští vlci zahráli a zazpívali písničku složenou Šamanem v předvečer akce jen pro tento den.  Z Mariánských Lázní přijely mažoretky a předvedly moc pěkné vystoupení. Své tanečky ukázaly i děvčata z folklorního souboru v Mar. Lázních. Pan starosta  měl krátkou prezentaci o životě v obci, kulturních a sportovních akcích. Pak přišly na řadu " Labutě" v podání místních žen-seniorek. Následoval zpěv s doprovodem kytar.  Obyvatelkám penzionu z Lázní Kynžvartu se zalíbily natolik, že ani nechtěly odjet domů.
Diváci , kteří se přišli podívat, si kromě vystoupení mohli prohlédnout zvířátka v ohrádkách, ukázku výcviku psů kynologického klubu u Mar. Lázních, ukázku práce včelařů, lovecké trofeje místních myslivců a výrobu zeminy z bioodpadu předvedenou technikou pana ing. Petra Potůčka. Všichni se mohli posilnit gulášem z kance, . Zapíjelo se pivem a jako zákusek upekly valské ženy koláče.  

Valy obsadily v celorepublikovém kole šesté místo.  Spolu s pamětním listem a mísou z hutnického skla dostala obec poukaz na 600 000,- Kč. Poukaz byl předán starostovi obce Quido Vlkovi ministrem zemědělství ČR panem Marianem Jurečkou dne 24.září.2015 v Senátu PČR. 

Večer se seniory

Dne 9.10.215 v 18 hod. jsme se opět sešli po roce v restauraci U BŘEZÍHO VLKA abychom společně se staršími valskými obyvateli zavzpomínali, popovídali si a užili si trochu zábavy. Pro seniory byl připraven bohatý kulturní program s  večeří a tancem. Na uvítanou dostali dámy od zastupitelů obce kytičku a všichni malý dárek. Na stolech měli připravené domácí řezy .

Pan starosta pozdravil přítomné a po něm bylo uvedeno taneční vystoupení  - parodii na Labutí jezero. Následovala taneční skupina country tanců dospělých i dětských tanečníků. Program uzavřelo pěvecké vystoupení. 

Po oficiální části večera byli účastníci nakrmeni a mohli se věnovat tanci. Všichni se dobře bavili, obzvláště přítomné dámy, které opět vklouzly do kostýmů labutí a rejdily po parketu ( i s těmi, na které kostýmy nezbyly)  v rockovém rytmu. K tanci hrála, jako už několik předchozích let, taneční skupina METEOR.

 HAVELSKÉ POSVÍCENÍ

 Babí léto, které je v tomto kraji tak krásné, trvalo jen pár dnů kolem poloviny září. Dál se déšť střídá s jasnou oblohou, ale teploty už nevystoupí nad 15 st. Přichází ranní mlhy. První sníh napadl v noci z 13.10. na14.10.2015. Udržel se sotva do odpoledne. Oteplení už ale nepřišlo. Naši mládež však počasí neodradilo. 17.října kolem poledního vyrazilo osm párů oblečených v chodských krojích zvát valské na večerní posvíceneckou zábavu.

Kolem skupiny letos poskakoval párek krojovaných děti a do kroku hráli místní muzikanti na harmoniku,  na valchu a  na vozembouch. Doprovázel je kočár, protože v každém domě měli připravené pohoštění a něco do tomboly. Dříve kočár vozil muzikanty, ale letos na něj vylezly děti, které se nachomýtly cestou, a pak hlavně vezl dary. Domů, které skupina navštíví, pomalu přibývá a tak se lahve s vínem, které dávají lidé do tomboly, do košů už nevejdou.  
Mladí se protancovali ke Šmolíkům. Tam paní zahnala celou skupinu dovnitř na zahřátí, na teplý čaj a kávu. Zvací povinnost končila skoro za tmy. Pak se páry rozběhly na večeři. Mládencům ji připravují matky dívek, se kterými ten den chlapci chodili po vsi.
Večer byl zahájen tancem krojovaných. Ti se pak rozdělili a vyzývaly k tanci přihlížející. Brzo bylo na parketu plno a zábava pokračovala do pozdních nočních hodin.

Nechyběla dámská volenka za koláčky, které jim páni museli za tanec koupit. No a taky tradiční tombola.

HALLOWEEN

V sobotu 31. 10. 2015 na obecním úřadě strašilo. A víte, kdo za to mohl? Paní asistentka s manželem.
Pozvali si totiž všechna možná strašidla a strašidýlka na noční rej.
Už v pátek večer se začalo  se zdobením chodby i zasedačky, aby se tam ta čarodějná žoužel cítila jako doma. Když šel v sobotu ráno pan prodavač do práce, tak se vyděsil tak, že obchod málem neotevřel. 
V sobotu večer bylo vše připravené a strašidla mohla přijít. Stěny na chodbě byly pokryté černou látkou s pavučinami (i s pavouky), schody osvětlovaly vyřezané dýně a svíčky v lahvích potažených gázou s očima, vypadající jako mumie. Vzduchem se neslo vrzání dveří, starých podlah, vzdechy, vzkřeky, chrochtání a strašidelné mumlání a smích. U dveří seděla čarodějnice a vařila v kotlíku lidské oči. V zasedací síni se u stropu choulili netopýři. Jeden dokonce ulétl a poletoval mezi strašidly. Manželé Kakašovi nezapomněli ani na takové detaily, jako je spiritistická tabulka Ouija pro vyvolávání duchů, čarodějná hůlka a netopýří masky pro děti, které přišly bez kostýmu. Vstup byl totiž povolen jen strašidlům. Když se příšerky dostavily, čarodějnice s vysloužilým čertem  (kterého už v pekle asi nechtěli) zahájila slet, vyčarováním nápoje nesmrtelnosti. Míchala v kotlíku cosi různých barev a spolu s dětmi odříkávala zaklínadlo. Nakonec to bylo podivně zelené, ale když to strašidláci vypili, vypadali spokojeně. 
No a pak si každý vydlabal svoji dýni. Každé z dětí si pak svůj výtvor samo rozsvítilo a dýně jim svítily až do půlnoci. Na řadu přišlo čarování a vyvolávání duchů. To nemohlo probíhat jinak, než za úplné tmy pouze při svíčkách. Na pravou půlnoc se tentokrát nečekalo. Ne všichni účastníci byli ale tak stateční, jak zprvu vypadali. Pokusili se společným vyvoláváním oslovit několik duchů. Byl mezi nimi třeba T. G. Masaryk, Karel Čapek, ale i Steave Jobs a samozřejmě došlo i na prababičky. Po takhle velkém vynaloženém úsilí bylo třeba doplnit energii. Děti o hladu opravdu nebyly. Pochutnaly si na uřezaných lidských prstech (některým už odpadly nehty)  a na muffinech.
Větší část zasedačky pak upravili na čarodějnickou noclehárnu tak, aby se dalo pohodlně usínat a zároveň sledovat strašidelnou Scooby-Doo halloweenskou kino projekci. Slabší kousky postupně usínaly a nedlouho po hodině duchů – půlnoci - spali i nejstarší. Do rána byl úplný klid.
Ráno po probuzení takřka hromadném se děti nasnídaly. Daly si teplý čaj a pochutnaly si na krvavé bábovce a smlsly strašidelně zdobené muffiny . Pak od čarodějnice ještě vyloudily zbytek očí. Postupně se všichni loučili a domlouvali se, co budou dělat na halloweenském sletu za rok. Bylo to opravdu krásná, dobře zorganizovaná a do detailů promyšlená akce. 

ADVENTNÍ VĚNCE 

V sobotu 28.11. jsme se sešly odpoledne na obecním úřadě, abychom jako každý rok připravily adventní věnce. Pořadatelky už ohřály svařené víno a nealkoholický punč, aby nám šla práce lépe od ruky. Venku padal sníh (dnes už vzácný úkaz) a to spolu s věnci a svařáčkem navodilo příjemnou předvánoční náladu. Maminky si s sebou přivedly děti, a ty také vydatně "pomáhaly". 

 Pořadatelky donesly chvojí a zajistily ozdoby, které si zájemkyně mohly koupit. Zároveň dovedly poradit méně zkušeným a tak z rukou žen vyšly velice pěkné výtvory. Došlo i na tradiční dekoraci na starostenské dveře. Tentokrát to nebyl věnec, ale zdobená větev. Nasát vánoční náladu přišli i pánové s panem starostou. Zkontrolovali, jak moc se věnujeme práci, vypili svařáček a přesunuli se domů. 

 Rozsvícení vánočního stromu

První adventní neděli na zemi ležel sněhový poprašek, ale sníh, který se sypal z nebe, byl těžký a mokrý. Přesto ti, co se tísnili pod střechou terasy byli vánočně naladění. Děti běhaly v bahně kolem stromu, schovávaly se pod jeho větvemi po tom, co si každé z nich zavěsilo na strom svoji ozdobu. Počasí jim nic nevadilo, uplácaly dokonce mokrého sněhuláka. Dospělí se zahřívali svařáčkem, který k takové slotě patří a na teplý nealkoholický punč svolávali i děti. Kdo mohl, přinesl krabičku cukroví.
Lidé si povídali, popíjeli, pojídali a v příjemně přátelské atmosféře čekali, až se rozsvítí strom. Dočkali se po krátkém projevu pana starosty Quido Vlka. Přestože všichni viděli strom za světla, ta chvíle, kdy se rozsvítí, je pro přihlížející jedinečná.

Manželé z ulece Na stráni, kteří byli mezi diváky, připravili všem další překvapení. Darovali obci už druhou svítící figuru, tentokrát Santa Klause. Ta byla rozsvícena zároveň se stromem a později přemístěna na střechu klubovny.

Mezi tím se děti z pěveckého kroužku "Valáček" přestaly hemžit a seřadily se. Paní sbormistryně rozdala lidem texty ke koledám a když spustily zlaté dětské hlásky, přidávaly se k nim i hlasy dospělých přihlížejících. Děti se naučily snad všechny známé koledy. Udělaly radost nejen své učitelce, ale všem, kdo je ten den poslouchali. 
Po dětech nastoupil sbor z Lázní Kynžvart a zakončil večer adventními písněmi. Kulturní zážitek byl doplněn gastronomickým.  V obecní udírně byly připraveny  pro všechny občany uzená kuřecí stehýnka. 

MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA   

Loni nás Mikuláš poprvé navštívil venku. Všechny okouzlila tajemná atmosféra umocněná svitem loučí a umělým kouřem, ve kterém se zhmotnili hlavní protagonisté, ale i skutečnost, že ve volné přírodě působí nebeské a pekelné bytosti daleko skutečněji než v osvětleném sále.
Dětí přišlo ještě o něco více než před rokem. Nemohly se dočkat a tak volali Mikuláše. Ale místo něj se objevila čertice. Hledala své bratry. Určitě se zakoukala (jako každá ženská) do nějakého pozemského výkladu a ztratila se .

Děti tedy ve snaze jí pomoci, začaly volat na čerty. V tom začala zem dštít oheň a síru. Jiskry jako z ohňostroje létaly do výše osmi metrů. To vylézali čerti. Ale všechno dobře dopadlo, než mohly být děti za svou dobrotu odnesené do pekla, přišel Mikuláš s andělem. Vynořili se z mlhy, zavolaly čerty k pořádku a Mikuláš se usadil na saních, protože měl staré nohy a taky k němu děti nemusely vzhlížet tak vysoko. A pak už šlo všechno podle svého pořádku. Mikuláš chválil nebo napomínal podle knihy hříchů, kde je všechno zapsané, odměňoval děti za básničky nebo písničky a taky za to, že byly celý rok hodné. Čerti hudrali a byli by cpali zlobivce do pytlů, kdyby jim v tom soucitný anděl nezabránil. Užily si nejen děti , ale i rodiče, protože to byla opravdu pěkná podívaná. Přišlo 68 dětí.

 ADVENTNÍ KONCERT

V tomto předvánočním čase lidé hojně navštěvují koncerty. Všude v okolí se o adventu ozývají z kostelů i veřejných prostranství koledy. Také ve Valech se v podvečer druhé adventní neděle konal před klubovnou na dětském hřišti koncert vánočních písní a koled.
Už z dálky lákal kolemjdoucí pohled na svítící strom. Vedle si v deštivém nečase pod střechou terasy zalitou útulným světlem v těsném hloučku povídalo několik osob. Postupně jich přibývalo. Ruce si zahřívali o kelímek svařeného vína nebo dětského punče a ochutnávali cukroví. Plynový hořák tiše šuměl a rozdával teplo lidem posedávajícím na přichystaných lavicích. Muzikanti se chystali na druhém konci terasy.

Pro diváky bylo připraveno milé překvapení. Každý, kdo přišel, si mohl pustit po vodě v kádi světýlko, zapálené ve skořápce ořechu. Skořápky s knoty zalitými voskem byly přichystané na tácu vedle. Muselo to dát ohromnou práci, vyrobit takové množství skořápkových svíček, upéct štrůdly a mísu perníčků, aby vánoční nálada byla dokonalá. Cukroví přinesli ochutnat i někteří diváci. 

Dvě zpěvačky zazpívaly za doprovodu tří kytar, basové kytary a tří fléten koledy a vánoční zpěvy. Poslouchat tyto dvě zpěvačky, je vždycky úžasný zážitek. Byli jsme rádi, že jsme přemohli lenost, zvedli se z gauče a vyrazili do nečasu užít si s přáteli adventního koncertu. 

VÁNOČNÍ TURNAJ V PINK-PONGU

jak i v předchozích letech, tak i letos byl 27.12 ve 13 hod. v restauraci U Březího vlka uspořádán turnaj v ping-pongu. Nesešlo se tolik účastníků jako v předchozích letech, o to víc času měli na rozcvičení. Hrálo se na dvou stolech a celkem se zúčastnilo 16 sportovců. 

Silvestr v 18 hod. jsme se sešli na terase u dětského hřiště, a mysleli jsme, že jsme dobře připravení. Ohňostoj byl objednán u profesionála, a šampaňského (i nealkoholického) bylo pro 100 očekávaných lidí dostatek. Sešlo se jich hodně a stále přicházeli další. Někteří přinesli cukroví, někteří chlebíčky. Stáli, povídali se sousedy, skupinky se přesunovaly, slévaly a přemisťovaly a všude vládla pohoda. Pak začal ohňostroj. Do nebe létaly rakety, vybuchovaly v různobarevné hvězdy, světelné vodopády, kytice a ohnivé chvosty. Pořadatelé mezi tím chystali šampusky. Stovka byla brzo rozebrána, došlo na kelímky. Vyčerpala se celá zásoba sklenic. Vypilo se přichystané šampaňské a i další, které přinesli lidé s sebou. Domů nikdo nepospíchal. Vždyť byl Silvestr. A letos se opět povedl.

To byla poslední akce roku 2015, kterou se vesnice přenesla do roku nového. Co nám tento  rok přinese, to teprve uvidíme, ale všichni jsme si přáli aby to bylo jen dobré.